Jířin moontalking I.

No jo, Luca má taky ségru ;)

V noci prej vstala, přešla celej pokoj a začala Lucce rovnat peřinu. Ta se probudila a zeptala se jí, co dělá.

• Jířa: no, já ti to musím narovnat, jinak by ti to úplně spadlo, máš to takový otevřený
• Luca: prosim tě nech to bejt, je to úplně v pohodě
• Jířa: no ty seš asi úplně blbá, že jo

…a zase šla spát. Ráno o tom pochopitelně nevěděla. Holky jsou zřejmě fakt příbuzný :)

Lucčin moontalking VII

Už to tady dlouho nebylo, co? Tak jdeme na věc.

• Luca: Co uděláme s tím zvířetem?
• Já: Upečeme.
• Luca: Co? To jsi se jako zbláznil?
• Já: Aha, tak co? Tak ho pustíme na pastvu?
• Luca: No to jsem se zase zeptala toho pravýho, copak žere kytky?

Ráno se zkusím zeptat, co to bylo za zviřátko. Ale pochybuju, pochybuju…:)

Lucčin moontalking IV

Byla dlouhá mezera, co? Ne že by nebreptala, ale nebyla to moc velká sranda. Až zase dneska ;)

• Luca: Kde to je?
• Já: No, dal jsem to za okno.
• Luca: Proč jako?
• Já: Aby to mělo dost místa a dobrej výhled
• Luca: Aha, tak to jo, dobře, dobře, ale jen doufám, že to zase celý nezmodrá

Ne, fakt nevím, o co šlo a pochybuju, že to bude ráno vědět ona. Ale zeptám se :)

Lucčin Moontalking IX

Jak je ten CES, tak zas makám po nocích jako za starých dobrých časů a Luca jak za starých dobrých časů mumlá kraviny :) Teda ona je asi mumlá furt, jen to neslyším. Takže co to bude tentokrát? Těžko říct a už se to nikdy nedozvíme, ale buď teď budeme spát v ložnici ve třech, nebo přemýšlí o miminku ;)

• Luca: Kam ji dáme?
• Já: Koho zlatíčko? Copak se ti zdá?
• Luca: No kam ji dáme? Zřejmě bude muset spát mezi náma!

Lucčin moontalking VI

Byla to ale doba od posledního náměsíčného pokecu, co? Zato teď je první noc zpátky v Brně a hned úlovek ;)

• Luc: Šílený, šíííílený! Šílenější, než si dokážeš představit.
• Já: Neříkej, až tak šílený?
• Luc: Jo, něco jak Antarktida.
  (sedá si na postel)
• Já: Cože? Až tak šílený jako Antarktida? Co by to tak asi mohlo bejt?
• Luc: Hele nevim co je to za díl, prostě něco hodně studenýho. Studenýho a šííílenýho.

Lucčin Moontalking VIII

Dneska večer si Lucka ztěžovala, že už na ten blog nic moc nepíšu. Hned jak usnula, tak si o to řekla ;)

• Luca (vysmátá): Hehe, kam pošleme toho Sheldona?
• Já: Ty si ve spánku přehráváš Big Bang?
• Luca (zvážní): Ne, prostě jen přemýšlím, kam pošleme toho Sheldona.

Lucčin moontalking III

Tentokrát bez obrázku, to mám zakázaný ;)

• Luca: Až to budete mít hotový, tak mi musíte říct, jasný?
• Já: Až budeme mít hotový co?
• Luca: To předávání.
• Já: Předávání čeho?
• Luca: Toho vosku přece.

No a teď jsem ji nechal spát. Pak jsem si řekl, že je to na blog málo, tak jsem zkusil novou věc, asi po minutě jsem se jí zeptal, co teda s tím voskem. Evidentně se jí ještě zdálo to samé, takže jsem dostal i vysvětlení…

• Luca: Normálně napiš jak se ti to líbí – jednička, dvojka, trojka… Prostě napiš jak se ti to líbí a tím končíš, vůbec se s tím nepárej, ok?

Lucčin moontalking II

Líbí se mi, jak je Lucka při svém moontalkingu (tedy náměsíčném mluvení, jak jsem si to posledně zavedl jako pojem) přizpůsobivá a chápavá. Teď třeba něco brblala, že nebylo rozumět slova, tak se jí ptám, co to? No a ona na to naprosto srozumitelně: „Že ta liška je velká“. Jako ze slabikáře :) No ale hlavní moontolking-zápich měla někdy kolem půlnoci – hezky se tam projevila zajímavá vlastnost, že když spí, nemůže si vzpomenout na některá slova.

• Já: Nechceš napít? Je tady sucho...
• Luca: Jo, ale jen dvě.
• Luca: Dík a ještě mi podej tu, no..., ten..., víš co...
• Já: Nevím Luci
• Luca: No, takovej ten s velkejma ušima, protože přijde návštěva.
• Já: Jaká návštěva? Nechceš to nechat na ráno? Vždyť spíš.
• Luca: Ne, já nespím, to jen ty děláš a ráno to zase napíšeš na blog, prostě přijde návštěva, tak proto potřebujeme ty velký uši.

Luci, máš to mít a ne až ráno, radši jsem kvůli tomu vstal, abych to nezapomněl ;)

Lucčin moontalking I

Zakládám novou rubriku, budu tomu říkat třeba, no třeba tak jak je to v nadpisu. Lucka dost často mluví ze spaní a páč já u toho dost často pracuju, tak to dost často slyším a vždycky se jí na něco zeptám. Občas, když je v té správné fázi náměsíčnictví, tak odpovídá a jsou z toho pak dost bizarní rozhovory. Ráno jí to pak vykládám, ale nevěří mi, páč si to nepamatuje. Takže tady je první kousek.

• Luca: Jééééžiš.
• Já: Co zas Luci?
• Luca: No, spadlo nám to do trouby.
• Já: A co?
• Luca: Plno věcí.
• Já: A jakejch věci?
• Luca: No, hmmm… takovej silvestrovskej set to byl.

No jo, napsaný to asi taková sranda není, ale já se začal tlemit tak, až se vzbudila. Příště to zkusím nahrát, to bude jistější.

Lucčin moontalking V

Trvalo to, ale je tu další díl oblíbeného náměsíčného seriálu. Má to klasické rysy (opět jsem netušil, která bije), ale i jednu novinku. Pracuju, slyším šramot a cinkání brýlí na nočním stolku. Snad si je nerozbije, napadá mě. Když jsem se otočil, měla je už na očích a byla zvedlá na loktech…

• Já: Luci, co děláš?
• Luca: Co jako?
• Já: No proč si bereš ty brejle?
• Luca: Protože se chci podívat.
• Já: Na co?
• Luca: No chci vidět co jsi změnil.
• Já: Co myslíš že jsem z měnil?
• Luca: No, to… Prostě jestli už je to změněný.
• Já: Jo aha. A dobry? Už ti je můžu sundat?
• Luca: Jo, jo, fajn.

Pořád koukala do stropu, tak nevím, co jsem měl změnit :)