Tomášovy neodymové koule

Všelijakých těch antistresových kravin se v poslední době objevují mraky, ale tahle se mi fakt líbí. Jde o sadu 216 magnetických kuliček, které můžete jen tak žmoulat v ruce, nebo to posunout na vyšší level a něco z nich postavit. Třeba udělat tu krychli co je na fotce není žádná sranda. Jak se jednou spletete v polaritě (což u úplně kulaté koule není takový problém), můžete klidně začít znova. Tahle super hračka má jen jednu nevýhodu, a to že není moje. Dá se koupit tutaj a stojí 680 rupií.

Nejlepší film je film na stropě

Mám na test jakýsi miniprojektor. Je určený pro občasnou prezentaci na cestách s notebookem, takže je hodně jednoduchý. Nemá žádnou možnost polohování, žádný držák, tak jsem si pomohl jak vidíte na fotce. Před spaním jsem to namířil na strop nad postelí, pak jsem si pod to lehnul, skouknul jsem seriál a do projektoru (ne přímo do tohoto, ale spíš obecně) jsem se zamiloval. Moje nové vysněné domácí kino tedy ztratilo svůj dřívější základ – gauč. Není nic lepšího než jen tak ležet a na stropě mít obří obrazovku – lenošení na max, nezaměstnáte ani sval :)

Lyžař-akčňák

Si teď s Medvědem vyměňujeme odkazy, to je prej dobrý pro Google-pagerang, takže za chvíli o nás bude vědět celej svět. Cool ;) Tady se podívejte, jak to vypadá, když jede okolo branky závodník-amatér a nahoře je pro porovnání moje nejakčnější foto z šumavského výletu :)

Hamburg

Hamburg překvapil. Prvně počtem obyvatel (1,7 mega) a pak svojí příjemnou atmosférou. Kdo by čekal špinavý přístav, je mimo, tohle je krásná a čistá evropská metropole, vzdušné město s krásnou architekturou. Za války to bylo skoro celé srovnané se zemí, takže žádná historická dominanta, ale třeba nově přestavované doky, to je hotová architektonická hostina. Mě zase jako suchozemskou krysu fascinoval přístav, lodě, staré dřevěné plachetnice, remorkéry, ledoborce (a třeba na jedné z fotek vyobrazené ocelí opletené hadice šířky pivního půllitru). Jo a dobrý byl také domek přímo na molu uprostřed přístavu. Zrovna byl na prodej – asi majitelům úplně nevyhovovalo, že je jim z širého okolí vidět do ložnice ;)





Na poslední fotce dole je televizní věž. K té jsme vyrazili hned na úvod, slibovali jsme si od toho, že na ni vylezeme a skoukneme město z výšky – jak je to tam s přístavem a vzhledem k jasnému nebi by bylo vidět určitě až k moři. Bohužel byla zavřená, tak jsem si udělal radost aspoň po haluzi objevené kešce. Byl jsem bez GPS i bez vytištěných informací, jen jsem si pamatoval, že někde od věže přes ulici něco je. Byla tam botanická zahrada – jen plot a jedna brána. Před branou nástěnky, omrknul jsem jednu, pak druhou a bylo vymalováno :)

Předstartovní, letová a popřistáníová

Metropolitní

Zítra letím do Hamburku, tak dneska spím v Praze v hotelu Syndikátu novinářů. Hotel se to jen jmenuje, je to prostě byt (o dost větší než ten co máme v Brně) a noc tu stojí 230 korun, což je masakr vzhledem k tomu, že je to přímo v centru, asi tři minuty od hlaváku a čtyři minuty od Václaváku. Nejlepší ale je, že se odsud dá vylézt na vedlejší střechu. Právě na ní stojím, srkám víno z komunictické doby pamatujícího hrnku a koukám na neskutečné panorama: zcela vlevo Vítkov, pak žižkovský vysírač, vlakové Hlavní nádraží, Národní muzeum, Jindříšská věž, Hradčany a Prašná brána úplně vpravo.

Lyžování v Rakousku, močení v Česku a Navigator pod kytky

David mě dneska vytáhl do Rakouska lyžovat (dík). Začalo to dost hardcorově, když jsem vstával ve 3:50 po asi 90 minutách spánku, ale zbytek dne to bohatě vynahradil. Azůro, přijatelná teplota, pěkné sjezdovky. Rakouskem se nerozumí jen Alpy, byli jsme totiž na Šumavě. Ano, na naší Šumavě, jen z jejich strany. Dokonce to bylo přímo na hranici, takže když jsem si na vrcholu lanovky odskočil do lesíka, už jsem byl v Čechách.



Abych si tohle těsné zahraničí označkoval, vyhlédl jsem si keš v lese přímo mezi sjezdovkami. Navigator měl ale dneska svůj den, neustále padaly Mapy a když už chvíli fungovaly, ukazovaly nějak podivně, zřejmě problém s určením polohy. Jeho elektromagnetický kompas mi sice bude chybět, ale co je moc, to je moc, Navigator půjde z domu. Před poslední jízdou dne jsem ale souřadnice nacpal do Tube a vypravil jsem se do lesa.

Poklad měl být schovaný na skále, vzhledem k rázu okolí jsem čekal větší šutr, ale mezi smrky se po chvíli zjevila obrovská skála o výšce okolních stromů. Nahoru vedly dřevěné schody/žebříky, tak jsem se tam začal v lyžákách škrábat. Keš jsem nenašel, ale ani mi to nevadí, protože to co jsem tam viděl mi vyrazilo dech. Na vrcholu skály stál obrovský kříž a záchranář horské služky, který koukal na oranžovo-rudý západ slunce. Chlapík „Bergwachtsmann“ mě poučil, že ty štíty na obzoru jsou Alpy. Byla to prostě nádhera a fotomobil to nezachytil ani z desetiny.



PS: Když už jsme u té romantiky, mrkněte na obrazec vedle Davidovy hlavy ;)