Nejlepší film je film na stropě

Mám na test jakýsi miniprojektor. Je určený pro občasnou prezentaci na cestách s notebookem, takže je hodně jednoduchý. Nemá žádnou možnost polohování, žádný držák, tak jsem si pomohl jak vidíte na fotce. Před spaním jsem to namířil na strop nad postelí, pak jsem si pod to lehnul, skouknul jsem seriál a do projektoru (ne přímo do tohoto, ale spíš obecně) jsem se zamiloval. Moje nové vysněné domácí kino tedy ztratilo svůj dřívější základ – gauč. Není nic lepšího než jen tak ležet a na stropě mít obří obrazovku – lenošení na max, nezaměstnáte ani sval :)

Lyžař-akčňák

Si teď s Medvědem vyměňujeme odkazy, to je prej dobrý pro Google-pagerang, takže za chvíli o nás bude vědět celej svět. Cool ;) Tady se podívejte, jak to vypadá, když jede okolo branky závodník-amatér a nahoře je pro porovnání moje nejakčnější foto z šumavského výletu :)

Hamburg

Hamburg překvapil. Prvně počtem obyvatel (1,7 mega) a pak svojí příjemnou atmosférou. Kdo by čekal špinavý přístav, je mimo, tohle je krásná a čistá evropská metropole, vzdušné město s krásnou architekturou. Za války to bylo skoro celé srovnané se zemí, takže žádná historická dominanta, ale třeba nově přestavované doky, to je hotová architektonická hostina. Mě zase jako suchozemskou krysu fascinoval přístav, lodě, staré dřevěné plachetnice, remorkéry, ledoborce (a třeba na jedné z fotek vyobrazené ocelí opletené hadice šířky pivního půllitru). Jo a dobrý byl také domek přímo na molu uprostřed přístavu. Zrovna byl na prodej – asi majitelům úplně nevyhovovalo, že je jim z širého okolí vidět do ložnice ;)





Na poslední fotce dole je televizní věž. K té jsme vyrazili hned na úvod, slibovali jsme si od toho, že na ni vylezeme a skoukneme město z výšky – jak je to tam s přístavem a vzhledem k jasnému nebi by bylo vidět určitě až k moři. Bohužel byla zavřená, tak jsem si udělal radost aspoň po haluzi objevené kešce. Byl jsem bez GPS i bez vytištěných informací, jen jsem si pamatoval, že někde od věže přes ulici něco je. Byla tam botanická zahrada – jen plot a jedna brána. Před branou nástěnky, omrknul jsem jednu, pak druhou a bylo vymalováno :)

Předstartovní, letová a popřistáníová

Metropolitní

Zítra letím do Hamburku, tak dneska spím v Praze v hotelu Syndikátu novinářů. Hotel se to jen jmenuje, je to prostě byt (o dost větší než ten co máme v Brně) a noc tu stojí 230 korun, což je masakr vzhledem k tomu, že je to přímo v centru, asi tři minuty od hlaváku a čtyři minuty od Václaváku. Nejlepší ale je, že se odsud dá vylézt na vedlejší střechu. Právě na ní stojím, srkám víno z komunictické doby pamatujícího hrnku a koukám na neskutečné panorama: zcela vlevo Vítkov, pak žižkovský vysírač, vlakové Hlavní nádraží, Národní muzeum, Jindříšská věž, Hradčany a Prašná brána úplně vpravo.

Lyžování v Rakousku, močení v Česku a Navigator pod kytky

David mě dneska vytáhl do Rakouska lyžovat (dík). Začalo to dost hardcorově, když jsem vstával ve 3:50 po asi 90 minutách spánku, ale zbytek dne to bohatě vynahradil. Azůro, přijatelná teplota, pěkné sjezdovky. Rakouskem se nerozumí jen Alpy, byli jsme totiž na Šumavě. Ano, na naší Šumavě, jen z jejich strany. Dokonce to bylo přímo na hranici, takže když jsem si na vrcholu lanovky odskočil do lesíka, už jsem byl v Čechách.



Abych si tohle těsné zahraničí označkoval, vyhlédl jsem si keš v lese přímo mezi sjezdovkami. Navigator měl ale dneska svůj den, neustále padaly Mapy a když už chvíli fungovaly, ukazovaly nějak podivně, zřejmě problém s určením polohy. Jeho elektromagnetický kompas mi sice bude chybět, ale co je moc, to je moc, Navigator půjde z domu. Před poslední jízdou dne jsem ale souřadnice nacpal do Tube a vypravil jsem se do lesa.

Poklad měl být schovaný na skále, vzhledem k rázu okolí jsem čekal větší šutr, ale mezi smrky se po chvíli zjevila obrovská skála o výšce okolních stromů. Nahoru vedly dřevěné schody/žebříky, tak jsem se tam začal v lyžákách škrábat. Keš jsem nenašel, ale ani mi to nevadí, protože to co jsem tam viděl mi vyrazilo dech. Na vrcholu skály stál obrovský kříž a záchranář horské služky, který koukal na oranžovo-rudý západ slunce. Chlapík „Bergwachtsmann“ mě poučil, že ty štíty na obzoru jsou Alpy. Byla to prostě nádhera a fotomobil to nezachytil ani z desetiny.



PS: Když už jsme u té romantiky, mrkněte na obrazec vedle Davidovy hlavy ;)

Inzerát: Chcete mě? Zn.: za tři litry

V půlce března se chystám na tři noci do Paříže. Hlavním cílem je jedna výstava, ale zbude dostatek času i na prachsprostou turistiku. Blbé je, že se mnou nikdo z nejbližších nechce jet, tak mě napadlo, že se nabídnu všem pěti čtenářům mého blogu. Prostě by se mi hodil někdo, kdo by tam se mnou po nocích pil víno a bloumal ulicemi. Náklady jsou minimální, s letenkou i ubytováním v pečlivě vybraném hostelu je to za trojku. Zájem? Ozvěte se, foto není podmínkou, kontakt máte :)

PS: jak se vám líbí Eifelka na fotce? Tu pravou pochopitelně ještě ofocenou nemam, tak jsem tam fouknul tu pražskou ;)

Jak jsem objevil kouzlo StreetView

Včera jsem objevil kouzlo Google Street View a prošel jsem se po Paříži. Super. Dneska mi přišly informace o hotelu, ve kterém budu bydlet při letošním World Mobile Congressu v Barceloně. Díky SV jsem se mohl podívat přímo na místo a tady máte screenshot. Letos to budu mít na výstaviště kousek, což je rozhodně příjemná změna oproti loňskému zdlouhavému cestování metrem přes půl města.

S trumpetou ve znaku

Teď popíšu rozdíl mezi odesláním balíku z firmy přes kurýrní službu a soukromé zásilky přes Českou poštu. Kurýr: vyplnit adresu, donést na recepci. Pošta: vyplnit dvě adresy, dojet tramvají na poštu (jízdné, čas, mráz, opruz), vystát frontu (čas, opruz), vyplnit průvodku nebo co, vyplnit složenku, tedy celkem už osm adres (čas, opruz, opruz, opruz), počkat až na mě zas přijde řada, sledovat jak se můj balíček halí do čtyř nálepek, několika nápisů, obálky na složenku (musím říct, že docela zábava, ale myslel jsem si něco o prdeli a neskutečně zastaralých postupech), pak už jen zaplatit a tramvají domů. Celkem 70 minut a 142 kč v řiti.

Palm Pre: mazel jaxviňa

Na MM jsem si těď celou noc (až teď do půl sedmé ráno) hrál na objektivního, takže to naplno napíšu aspoň sem: ...no vlastně je to už v nadpisu. V ruce jsem to ještě neměl, ale dojmy z toho mám lepší než z Androidího G1. Malé, hezké, rychlé, multidotykové, klávesnicové... Super :) Více teda už na MM:

Palm Pre: bájný Fénix vstává z popela

Lucčin moontalking II

Líbí se mi, jak je Lucka při svém moontalkingu (tedy náměsíčném mluvení, jak jsem si to posledně zavedl jako pojem) přizpůsobivá a chápavá. Teď třeba něco brblala, že nebylo rozumět slova, tak se jí ptám, co to? No a ona na to naprosto srozumitelně: „Že ta liška je velká“. Jako ze slabikáře :) No ale hlavní moontolking-zápich měla někdy kolem půlnoci – hezky se tam projevila zajímavá vlastnost, že když spí, nemůže si vzpomenout na některá slova.

• Já: Nechceš napít? Je tady sucho...
• Luca: Jo, ale jen dvě.
• Luca: Dík a ještě mi podej tu, no..., ten..., víš co...
• Já: Nevím Luci
• Luca: No, takovej ten s velkejma ušima, protože přijde návštěva.
• Já: Jaká návštěva? Nechceš to nechat na ráno? Vždyť spíš.
• Luca: Ne, já nespím, to jen ty děláš a ráno to zase napíšeš na blog, prostě přijde návštěva, tak proto potřebujeme ty velký uši.

Luci, máš to mít a ne až ráno, radši jsem kvůli tomu vstal, abych to nezapomněl ;)

Trable se dvěma displeji

David si na (tom hloupým) Twitteru (kde se pod příspěvkem nedá diskutovat) stěžoval, že Zoner Photo Studio 10 nění vyladěný pro práci na dvou monitorech. Nevím co přesně tím myslel, já to používám úspěšně a na zásadní zádrhel jsem nenarazil. Spíš mi vadí, že pro práci na dvou monitorech není odladěný samotný systém WinXP. Kdykoliv přijdu domů a zapnu komp s čerstvě připojeným monitorem, musím na plochu, do vlastností, na kartu nastavení a tam ručně přehodit monitor zprava do leva, kde ho mám i fyzicky. Znova a znova. A tím to pro Microsoft nekončí. Teď jsem dělal autoráky a chtěl jsem si na dva monitory rozhodit dvě okna Excelu. Nemožné. Teda leda tak, že okno ručně zvětšíte na velikost menšího monitoru a jednu stranu protáhnete až na druhý. Při rozdílném rozlišení jednotlivých ploch to vypadá divně, ale dá se to použít. Jak to má vypadat ukazuje třeba Photoshop - tam si můžete každý otevřený obrázek přetáhnout kamkoliv a to samé platí dokonce i pro jednotlivé panely nástrojů.

Jak Rusáci vydírají Evropu

Nevidím do hloubky, sleduju jen titulky článků na ČTK, ale myslím, že je zaděláno na průser. Minulý týden začala Ukrajina brát plyn z trubek pro Evropu a Gazprom se začal cukat. České hlavy pomazané opakovaně ujišťovaly, že pro Česko jsou to problémy vzdálené. Tak nějak se ale dalo tušit, že se s tím Rusáci mazat nebudou a taky že ne - včera a dnes vycházely zprávy o poklesech tlaku v plynovodu té a té země a dnešní titulek tomu dal korunu: "Transgas: ČR dnes dostane o 75% plynu méně ". V těle článku je pak další ujištění - že i se čtvrtinou ruského plynu a dodávkami z Norska to zvládneme. ...tedy pokud teplotní průměr dlouhodobě neklesne pod -5°C. No a tady přichází na řadu níže umístěná lišta z MeteoPressu. Průměr jsem nepočítal, ale nad minus pět to nebude a ten textík v oranžovém pruhu taky nevypadá dobře. Klíčové tedy bude, co přesně znamená slovo "dlouhodobě". Mám už jako začít chodit na dříví?

DSC00115s.jpg

Graffiti-legal-wall cestou z práce

Předkosovské kešování

Ségřin Filip letí začátkem ledna do Kosova na vojenskou misi, tak jsme měli rozlučkovou akcičku. V Kosovu to asi bude hustý, to je přece jasný, mise je mise. Filip měl ale největší starost, aby s sebou měl dostatek filmů ;) Naši si dali po obědě šlofíka a my jsme vyrazili na kešky. Počásko bylo krásný, kešky jsme odhalili hned, takže pohoda maximální :)

13072009446.jpg

Novoroční mrazochizmus

Lucka mě donutila vylézt nejen z tepla postele, ale i bytu, takže jsme si udělali novoroční procházku. Nakonec se protáhla na tři a půl hodiny a byla naprosto super. Prvně jsme si dali keš Prigl, pak jsme vlezli na přehradu, chvíli jsme sledovali kitery na bruslích a dali jsme si horký čaj z naší cool termosky. Ano, TO je termoska. Oba konce se dají sundat a slouží jako hrníčky – na jednom je napsané „mine“, na druhém „yours“ a na nádobě samotné pak „ours“. Zvenku je TO černě lakované, uvnitř broušený kov, jsem úplně nadšený z toho, jak krásná věc TO je :) No, pak jsme popojeli do města a dali si krásný půlmiliónový ohňostroj. Byli jsme fest zmrzlí, ale stálo to za to.

Lucčin moontalking I

Zakládám novou rubriku, budu tomu říkat třeba, no třeba tak jak je to v nadpisu. Lucka dost často mluví ze spaní a páč já u toho dost často pracuju, tak to dost často slyším a vždycky se jí na něco zeptám. Občas, když je v té správné fázi náměsíčnictví, tak odpovídá a jsou z toho pak dost bizarní rozhovory. Ráno jí to pak vykládám, ale nevěří mi, páč si to nepamatuje. Takže tady je první kousek.

• Luca: Jééééžiš.
• Já: Co zas Luci?
• Luca: No, spadlo nám to do trouby.
• Já: A co?
• Luca: Plno věcí.
• Já: A jakejch věci?
• Luca: No, hmmm… takovej silvestrovskej set to byl.

No jo, napsaný to asi taková sranda není, ale já se začal tlemit tak, až se vzbudila. Příště to zkusím nahrát, to bude jistější.

Kari / Curry / करी

Zvětšit mapu

Kromě cideru jsem si v Anglii oblíbil i indické jídlo. Sehnat u nás cider je velký problém, takže to doháním Friskem nebo radlerem, ale co se týče „indian“, tak je to o fous lepší. Nahoře je mapka tří restaurací v Brně, několik se jich najde i v Praze (více info), ale pomoct si můžete i sami. Pokud nejste kuchařsky zruční, stačí zajít do Tesca, které sem jako britská společnost láduje i některé věci z ostrovů. V nabídce mají několik kariomáček v ceně kolem 90 Kč za sklenici, ty jsem ještě nezkoušel, ale chystám se.

Na dolním obrázku pak jsou dvě v ceně asi 40 Kč, otevřel a spořádal jsem zatím jen tu s nápisem Jalfrezi. Má to spice levelem Hot, ale je tak nějak jasný, že je to jinde, než když řekne že je to „hot“ Ind v restauraci. Takže jsem si to ještě dostříkl dávkou chilli. Z chuti jsem trochu na rozpacích, má to sice zajímavý kari-říz, ale kazí to silně rajčatová chuť, je to jak kdyby někdo smíchal kari od inda s lečem od babičky. Tu druhou Tikka masala jsem ještě neotevřel, ale podle složení hádám, že to bude to samé, jen míň pálivé, takže taky žádná výhra.

No, zatím to vypadá, že i nadále zůstanu u třetí sklenice na obrázku. Je toho kotel, je to moc dobré a v poslední době to kleslo na pouhých 24 korun, takže během čtvrt hodiny vyrobíte docela levné a velmi chutné jídlo. Můj recept: kuře na kostky, osmažit na oleji, zalít obsahem sklenice, podle chuti dolít chilli a všechno to nalít na rýži.