Jak jsem dělal dabing

Mamka si často ztěžuje, že si lidi myslí, že si do té školky chodí s dětmi jenom hrát. Přál bych vám ji vidět po její šestihodinové šichtě. Lidi si ani neuvědomí, že kolikrát mají problém uhlídat svoje jediné děcko a ona jich tam má přes 20. No a podobně je to i s většinou jiných zaměstnání. Já jsem si teď vyzkoušel dabing a to taky není žádná sranda.

Z Barcelony jsem dovezl tři čtvrtě hodiny videa Palmu Pre (já říkal, že je to mazel) a přišlo mi jako nesmysl cpát to na web se vší tou Angličtinou, tak jsem se to rozhodl nadabovat. Prvně jsem to celé přepsal do češtiny (asi pět hodin), pak přišla fáze namlouvání nové audiostopy. Vypadalo to tak, že jsem sednul s mikrofonem před notebook, na půl plochy dal původní video, na druhou půlku text, na uši sluchátka. Jedno oko na videu, druhé na textu, jedním uchem poslouchat angličtinu, druhým sebe, abych nemlel kraviny. Při tom všem se snažit držet krok se samopalózně rychlým Američanem, v jiných pasážích ho naopak nepředjet.

Pětijádrový procesor by si s tím asi poradil líp, ale nakonec jsem to dohromady slepil. Výsledek možno posoudit tady.

Motory

 

Tyhle motory mě donesly do Barcelony a ten na druhém obrázku zpátky do Prahy. Cesta tam byla s nízkonákladovou společností a při startu motor vydával zvuky asi jako když se hodí vidlička do mixéru, ale naštěstí to dobře dopadlo.

Jak se Lodlik málem do auta nevešel

Chudák Nissan Almera. Honzík si málem ulomil ucho, když se cpal dovnitř, celou cestu seděl s hlavou nakřivo, aby se vešel. My jsme se vzadu trhali smíchy, fotili si ho a pan taxikář si zřejmě myslel něco o “tres imbéciles”. Jo a dole máte obrázek, jak vypadalo naše auto zepředu.

Reklama ze samého dna

Jak dostat své logo mezi lidi? Dát ho do rukou polonahé roštěnce. Je to sice dost mělké, ale přesně takovouhle propagaci na veletrhu zvolila firma CBoss. Netuším co dělají, ale bábovky měli pěkné. Jen škoda, že je ještě trochu nenasvítili, aby z té fotky nakonec něco bylo…

Loupaní mořští červi

 

Loni jsem si po Barceloně ztěžoval, že jsem viděl jenom katedrálu Sagrada Familia, a to ještě jenom za tmy. Letos jsem se mimo práci nedostal vůbec nikam, ale naštěstí jsem si zopakoval aspoň druhý nejpříjemnější zážitek – krevety s česnekem v hospodě u kobry. Tenhle příspěvek tu teda mám spíš jako poznámku na příští rok – kde je ta správná hospoda a jak se to jmenuje v menu. Loni jsme si totiž nikdo nemohli vzpomenout, jak se řekne kreveta – ani anglicky, ani španělsky. Nepomohlo ani, když jsem číšníkovi vysvětloval, že chci “ty oloupaný mořský červy”, takže než jsme se propracovali k té správné položce, snědli jsme s bandou skoro celé menu.

 

Zvětšit mapu

Smrt cédéček, smrt Invexu

Dneska jsem se dozvěděl o zrušení/nepokračování veletrhu Invex. Pak jsem se vrátil z MWC veletrhu na pokoj a zjistil jsem, že se mi tam válí pět flashdisků s tiskovými materiály a došlo mi, že Invex zaspal dobu. Časy, kdy jsme tam jako děcka chodili sbírat cédéčka je dávno pryč, na posledním Invexu jsem nedostal ani jeden flashdisk, Invex zaspal dobu, Invex končí. Mám z toho takové smíšené pocity – na jednu stranu jsem viděl, že to už stojí za houby, na druhou stranu to byla jediná pracovní akce, na kterou jsem mohl jet tramvají a ne po D1. Mluví se o přeměně na jakési odborné fórum, tak uvidíme, co z toho BVV vymyslí…

Jak maká šéf

Musím ho prásknout – takhle. Zato svědomitě celý den… Jo a pro neznalý je to ten co sedí. Leží Hospodářské Noviny – prostě lehárna :)