Koloušek v telce

No co bych o tom povídal, mrkněte na Studio 6, Posík vám to poví sám. Prostě běží z Prahy do Lepzigu, je to od středy do neděle. Když si vzpomenu na svůj půlmaraton, tak se mi při jeho poznámce “je to jako pět půlmaratónů v pěti dnech za sebou” trochu zvedá kufr :)

Jyrka by nejračy všechny ty internety zakázal

Jen takový krátký dojem.

Jde mi o zájmeno “ta” v následující větě. Paroubek dneska řekl: “My jsme skutečně zaspali, pokud jde o ta internetová média.” Kromě toho že je to pravda, to je jak když ona legendární žena kdysi řekla, že by všechny ty internety zakázala. No a ČTK tuhle story ilustrovala naprosto geniální fotkou:

 
Jyrko, takže tohle je ten intérnet? No nekecej

PS: Kuba byl dneska na Svoboďáku na předvolební session ČSSD, mrkněte na fotky, čtěte komentáře: tu

Dvě víkendová moudra

Když si jdete zaběhat se závažím a to závaží zapomenete doma, je celkem jedno, kolik to závaží váží.

Když promoknete na kost, stojíte ve větru a je vám kosa, je fakt blbej nápad poslat do sluchátek Jaga Jazzist – hudbu, ze které mrazí.

Recenze děcka

Děcko je, podobně jako jiná zviřátka, velice roztomilý tvoreček. I ono však má svá pro a proti. Pojďme se teď na ně zaměřit ve stručném testu.

Děcko se pohybuje systémem píďalka, tedy asi jako stonožka, která má zrovna zvrtnutých 97 kotníků

Dávno zapomenutý klasik pravil, že největší legrace spojená s dítětem je devět měsíců před jeho narozením. Já se ale s takto mělkým názorem nemohu ztotožnit – za určitých podmínek je sranda i se samotným děckem. Podmínky jsou to následující: děcko je čerstvě najedené, vyspalé, není posrané, nerostou mu zuby, není mu zima, není mu teplo, má zrovna dobrou náladu, někdo před ním poskakuje jako kašpárek, křiví obličej a dělá stále nové sradna-zvuky. Pak se děcko zasměje, případně také vydá nějaký sranda-zvuk a vy z toho máte radost.

Děcko smí zcela beztrestně sahat na ňadra cizích žen

Spíš se ale posere, to už si radši kupte štěně. Za menší peníze a výrazně méně práce udělá prakticky stejnou službu. Pokud bych měl dále hájit „variantu štěně“, musel bych zmínit, že těhotenství za vaši partnerku odpracuje nějaká čuba, štěně nemusíte oblékat, štěně nebude v pozdějším věku mlátit jiná štěňata kyblíčkem, s příchozí pubertou na vás nebude drzé atd. atd. Pokud se výchova štěněte nepovede, je mnohem snazší zbavit se ho, sehnat jiné a začít nanovo, než při „variantě děcko“.

Nejvyvinutějším orgánem děcka je tlamička – narvou do ní všechno, co se jim dostane pod ruku

Musím přiznat, že jsem jednoznačným vyzněním srovnávacího testu překvapen. Doporučení tedy zní jasně: chcete děcko? Kupte si štěně. Pořád chcete děcko? Zajděte vyvenčit sousedovo, půjčte si od přátel, po jednom společném odpoledni budete mít jasno a koupíte si štěně.

Když děláte kašpárka i za jízdy, děcko se vám odmění pohledem štěněte (ten ale nevidíte, protože řídíte)

Pozn.: Jako děcko-figurant posloužil Štěpán V. ze Znojma ve věku něco mezi narozením a rokem. Je roztomilý a jako výjimka, která potvrzuje pravidlo, se vymyká všemu výše napsanému (kromě druhého odstavce).

Vzkaz: Šťépo, ať ty zuby rychle vyrostou a nech maminku někdy vyspat :)

Kamión na kolejích

Tohle nevymyslíš. Neptejte se mě jak se tam dostal, ale z pod mostu kousek od redakce vyjížděl kamión. Nevím co k tomu dodat, výjezd je odtud pěkný, takže ven se dostal, ale jak se dostal tam, to netuším. Tipuju, že podvozek to bez úhony nepřežil, ty kolejnice jsou hodně vysoký.

Zvětšit mapu

Z Arielu zatracený monstrum

 

Kucí na AutoRevue píšou (tu) o novém Arielu Atom – přívlastek 500 V8 mluví za vše. Zatímco o tom slabším se mi v noci zdávají divoké a krásné sny, o tom novém se mi doufám zdát nebude, to by bylo peklo a moc bych si přes noc neodpočinul.

Fotečky pochází z března a byly pořízené pod Eifelofkou. Musím přiznat, že když jsem Atoma obcházel, tak jsem jim ho trošku poslintal ;)

Lucčin moontalking V

Trvalo to, ale je tu další díl oblíbeného náměsíčného seriálu. Má to klasické rysy (opět jsem netušil, která bije), ale i jednu novinku. Pracuju, slyším šramot a cinkání brýlí na nočním stolku. Snad si je nerozbije, napadá mě. Když jsem se otočil, měla je už na očích a byla zvedlá na loktech…

• Já: Luci, co děláš?
• Luca: Co jako?
• Já: No proč si bereš ty brejle?
• Luca: Protože se chci podívat.
• Já: Na co?
• Luca: No chci vidět co jsi změnil.
• Já: Co myslíš že jsem z měnil?
• Luca: No, to… Prostě jestli už je to změněný.
• Já: Jo aha. A dobry? Už ti je můžu sundat?
• Luca: Jo, jo, fajn.

Pořád koukala do stropu, tak nevím, co jsem měl změnit :)