Líbí se mi, jak je Lucka při svém moontalkingu (tedy náměsíčném mluvení, jak jsem si to posledně zavedl jako pojem) přizpůsobivá a chápavá. Teď třeba něco brblala, že nebylo rozumět slova, tak se jí ptám, co to? No a ona na to naprosto srozumitelně: „Že ta liška je velká“. Jako ze slabikáře :) No ale hlavní moontolking-zápich měla někdy kolem půlnoci – hezky se tam projevila zajímavá vlastnost, že když spí, nemůže si vzpomenout na některá slova.
- Já: Nechceš napít? Je tady sucho...
- Luca: Jo, ale jen dvě.
- Luca: Dík a ještě mi podej tu, no..., ten..., víš co...
- Já: Nevím Luci
- Luca: No, takovej ten s velkejma ušima, protože přijde návštěva.
- Já: Jaká návštěva? Nechceš to nechat na ráno? Vždyť spíš.
- Luca: Ne, já nespím, to jen ty děláš a ráno to zase napíšeš na blog, prostě přijde návštěva, tak proto potřebujeme ty velký uši.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat