středa 29. října 2008
Nezasouvat, není šťáva
Tanečník
Barney Stintson by řekl, že má "a very important international bussiness meeting". Já jsem to dneska měl v tančícím domě, tak jsem se těšil. A přijel jsem tam stylově - tramvají a se zpožděním (ano, Pendolino). Dům je opravdu nádherný i z blízka a z vrchní terasy je úžasný rozhled. Škoda jen, že bylo dneska tak hnusně.
Rozpačité Pendolino
úterý 28. října 2008
Jak se naviguje mobilmaniak-profesionál
pátek 24. října 2008
Jak Bárta ladí hlasivky
Už si z biologie nepamatuju, jak se ovládají hlasivky, ale dneska jsem odpozoroval, jak je ovládá Dan Bárta. Pravou rukou. Mobilem pořízené fotky ze setmělé haly pochopitelně stojí za prd, spíš připomínají omalovánky, takže dneska bude místo jedné fotky rovnou celá mozaika.
Jinak Bárta příjemně překvapil. Jak na mě ty jeho tanečky v telce působí hrozně uměle, tak když člověk vidí, jak se do toho dostává v průběhu celého koncertu, vypadá to úplně jinak. K tomu skvělá volba nástrojů, výborní muzikanti z Illustratosphere a hudební zážitek roku je na světě. Od svých metalových časů a Alice ušel Bárta kus cesty a kam kráčí jasně ukázal poslední písní I feel good od Jamese Browna...
neděle 19. října 2008
Jak jsem nevyrobil limoncelo
Z Itálie jsme si s paní Koohanovou dovezli limoncelo, což je citrónový likér a nejlepší pití na světě. Italové se v té továrně chvástali, že je možné to vyrobit jenom tam, ale já jsem Čech a není nic, co bych po nákupu v kauflandu nezvládl taky. Takže jsem koupil tatru, vodku, citrónku a pustil se do míchání dobroty. Dal jsem to 1:1:1 a málem mi shořely oči, jen jsem se na tu lehce zředěnou kyselinu citrónovou podíval. Takže jsem ředil - chvíli vodkou, chvíli tatrou, průběžne jsem ochutnával. Pak jsem tam dal cukr, ochutnal, vodku, ochutnal, tatru... No ve výsledku to nemá nic společnýho s limoncelem, ani s ničím dobrým, ale jsem docela na plech :)
Update: Přes noc prošel produkt zajímavou změnou. Jednak to zatuhlo, takže je to teď dost hustý krém (jsem rád, že jsem to nedal do flašky, jak jsem původně chtěl). No a ta podivnější část změny je, že je to najednou strašně dobrý, tak si to teď užívám lžičkou.
Ten Paroubek z ODS
"Vlastně nejvíc nevym, jak dopadly volby."
"No vyhrála ČSSD těsně před ODS."
"No já držela palce tomu Rathovi, je to dobrej týpek a fakt mu fandím od tý doby co dostal tu facku."
"Jo jo, to jsem viděla na JůTůb, fakt hustý."
"Takže to vyhrál taky ten... nó... takovej mladej, strááášně hezkej. To teď asi bude ministr."
"Hele to musí bejt Paroubek nasranej, že prohráli, co? Ale stejně je ta jeho Ó-Dé-eSka samej komanč."
Ještě si k tomu přičtěte hromadu hihňání a dojem bude dokonalý. Škoda že si to nepamatuju všechno, ale byla to perla za perlou. No ještě že se volí až od 18 let :)
Pohádka o geocachingu a ropuše
sobota 18. října 2008
Rektální hudba
PS: ještě jsem zapomněl dodat, že všechna ta děcka byla ožralá jako hovada, ale to se asi na takové akci rozumí samo sebou
pátek 17. října 2008
Jestli vrchní vatař dá
Odesláno z mobilního telefonu Sony Ericsson
...tak takhle se švédo-japonci chlubí, že jsem použil jejich mobil. Škoda, že vrže, má blbou klávesnici a je tragicky pomalej. Hlavně že do toho konečně nacpali GPS. Ale je to jen prototyp, tak třeba to u prodejních kousků nebude tak hrozné...
čtvrtek 16. října 2008
Znovuobjevení Colina a Kopparberg k tomu
úterý 14. října 2008
Balkán = hardcore
Čumět na drát
Tohle je další fotka do kategorie "otec-vědec". Když se ho lidi ptají, co to je, jenom se jich zeptá: "to čumíte na drát, co?". Ve skutečnosti to je opora pro jabloně - k těm drátůn se přichytávají jednotlivé větve, až z toho vznikne jabloňová stěna. Jednu už taťka postavil před lety u babičky a vypadá to fakt skvěle :)
neděle 12. října 2008
Fu©k copyright, warez rules
O plastice ve fotomobilu
Dosud jsem měl foťák v mobilu spíš jako takový příruční zápisník – vyfotit jízdní řád, zajímavý článek v novinách a podobně. S tímhle mobilním blogováním to ale dostalo úplně nový význam. Kvalita fotek je slabá, ale do tohohle deníčku to úplně stačí – hlavní je že něco vidím, vyfotím a dnes je to na webu. A pak je tu ještě jedna věc, kterou jsem objevil: digitální zoom. Nikdy jsem to nepovažoval za plnohodnotnou nebo použitelnou funkci, neviděl jsem pro to využití, ale teď jsem na jedno přišel. Digitální zoom se dá použít namísto ořezu fotky. Včera jsem to vyzkoušel na autokrosu – bugyny byly na miniaturní optiku (možná spíš plastiku) pochopitelně moc daleko a na blogu by to vypadalo spíš krajinka, než nějaký akční motorsport. Takže jsem to přitáhnul digizoomem, zmáčknul a bylo. Dokonce to ani nevypadá tak strašně. …teda na displeji mobilu, nebo náhledu fotky. Klikat ale nedoporučuju, protože Nokijka při digizoomování neořezává, ale dopočítá fotku na plné rozlišení, takže když si ten obrázek rozkliknete, je to hnus. Ve výbavě Symbianu je i utilitka, která umí ořez, ale ten digizoom je rychlejší a pohodlnější. No uvidíme, ještě ozkouším oboje...
Jo a ta fotka, co jsem o ní dosud mlel je v jiném příspěvku o kousek níže, je to ta z autokrosu, jak se tam tři bugyny kloužou zatáčkou (permalink).
No a tady ti fotbalisti okolo jsou jen tak pro ilustraci, že když svítí slunce a jde se blízko k objektu, dá se pořídit zajímavý obrázek. Projevují se tady ale další dva neduhy mobilofocení a oba jsou spojené s rychlostí. Je tu totiž dost velká prodleva mezi stisknutím spouště a okamžikem expozice. Takže například na fotce číslo tři jsem tisknul ještě než Posíček hodil, ale na fotce už míč nenajdete. No a na první fotce je zase místo míče šiška. To je způsobené tím, že je použitý snímač pomalý, jednotlivé pixely vypisuje po řádcích a než přejde z jednoho řádku na druhý, tak se míč o kousek pohne. A tak dál a dál, až je z koule šiška. Zkuste si to na jedoucím autě – stoupněte si kolmo k silnici a foťtě – budete překvapení, co z toho poleze za umění :)